Několik praktických poznámek

1. Jazyk: dorozumět se v češtině není větším problémem; naše jazyky si jsou velmi podobné. S mladými lidmi můžete mluvit i anglicky nebo - ale to vzácněji - německy. V nejhorším případě osoba, na kterou se obrátíte, půjde s vámi tři kilometry, aby ukázala, že na nejbližší křižovatce musíte zahnout doprava, anebo vás pozve na sklenku něčeho silnějšího.

2. Počasí: nejlepším obdobím na pouť přes Polsko je léto (průměrná teplota 20-25 stupňů Celsia, začátek července je obvykle deštivý, slunce zapadá cca v 20-21 hod.). Jaro vás také občas překvapí vysokými teplotami; v září začíná období zvané "zlatý polský podzim", které trvá obvykle do druhé poloviny října. Zima - podobně jako v Česku - bývá plná sněhu a mrazivá.

3. Doprava: dostat se do výchozích bodů Svatojakubských cest můžete prostřednictvím železnice (informace o jízdních řádech na www.pkp.pl - "Rozkład jazdy pociągów") nebo autobusů (PKS - polský protějšek ČSAD, síť regionálních a místních dopravců). Do Gniezna (začátek Cesty do Prahy) se nejlépe dostanete z Poznaně, do Głogowa - z Wrocławi a na cestu podél Via Regia - přes Wrocław nebo Racibórz. Ceny jízdenek je třeba počítat okolo 10 PLN (60 Kč) za 50 km.

4. Peníze: z praktického důvodu je dobré si vyměnit české peníze za polskou měnu (100 korun = 15 zlotých; stav k červnu 2009 - www.nbp.pl (the webside of the Polish National Bank) -, resp. vybrat peníze z bankomatu. V malých obcích většinou nelze - až na benzinové pumpy - platit kartou.

5. Jídlo a pití: téměř v každé obci najdete potraviny (sklep spożywczy), ve městech i větší supermarkety. Ceny většiny produktů jsou podobné jako v ČR. Na vesnicích můžete mít značný problém s nalezením restaurace.

6. Bezpečnost: poutníci, kteří se pohybují po Svatojakubské cestě, cestují na vlastní nebezpečí. Rozhodně nedoporučujeme cestovat za tmy - v takových podmínkách se snadno ztratíte. V mnoha vesnicích můžete narazit na volně pobíhající psy. Na rozdíl od těch, které potkáte na Camino ve španělsku, velmi rádi štěkají na cizí, ale jejich "divokost" se projevuje pouze takto. Nejlépe uděláte, když si jich nebudete všímat.

7. Značení: po celé délce (v obcích, městech i na lesních úsecích) byla trasa vyznačena pomocí tabulek, resp. samolepek, o rozměru 10 x 10 cm se symbolem mušle sv. Jakuba. Na některých místech jsou mušle nebo žluté šipky namalované na stromech. Trasa vede hlavně lesními a polními cestami, i když se vyskytují i delší úseky vedoucí po vedlejších asfaltových silnicích s malým provozem aut. Trasa je vhodná jak pro pěší, tak i pro poutníky na kolech.

8. Ubytování najdete hlavně ve farních a klášterních objektech - jejich využití je možné pouze po předložení Poutnického průkazu (Credencial). Dále se doporučuje dobrovolný příspěvek (donativo). Pokaždé by se měl nocleh dopředu telefonicky potvrdit - nejlépe s dvoudenním předstihem. V souladu s podstatou poutnictví je ubytování jednoduché a jeho eventuální nedostatky by se měly přijímat s křesťanskou vstřícností a otevřeností. Vyžaduje se vlastní spací pytel.

9. Poutnický průkaz (Credencial) slouží svému majiteli jako potvrzení záměru uskutečnit pouť. Na základě průkazu může poutník využít připravené ubytovací kapacity. Zároveň se tímto prohlašuje za poutníka, a vyjadřuje tak ochotu přijmout veškeré nevýhody a těžkosti putování.

10. Duchovní péče: Polsko je stát převážně katolický, téměř v každé obci existuje možnost se zúčastnit bohoslužby (i během pracovního týdne). V případě noclehu v kostele nebo klášteře je účast na bohoslužbě hostiteli vítána. Avšak během dne můžete narazit na zamčené kostely, zpřístupňované pouze po dobu trvání bohoslužby. V evangelických a pravoslavných kostelích se bohoslužby konají zejména v neděli dopoledne. Ve většině katolických farních kostelů je to ráno (7.00, resp. 7.30) a večer (17.00, resp. 18.00).